Polyneuropatie LNP1 u leonbergerů
Polyneuropatie se vyznačuje netraumatickým postižením periferních nervů. Dědičná varianta tohoto onemocnění je závažná, chronická a progresivní. Klinické příznaky, které se projevují již v mladém věku, jsou typicky závažnější a rychleji progredují. Zahrnují abnormality chůze, svalovou atrofii zejména pánevních končetin a celkovou slabost. Časté je též pískání či chrčení při nádechu (v důsledku paralýzy hrtanu) a dušnost.
Onemocnění je způsobeno mutací c.1955_1958+6del v genu ARHGEF10. Vlivem mutace dochází k posunu čtecího rámce a předčasnému zařazení stop kodonu. Výsledný proteinový řetězec je zkrácen zhruba na polovinu.
Způsob dědičnosti mutace je pravděpodobně autozomálně recesivní. To znamená, že se nemoc rozvine pouze u jedinců, kteří zdědí od obou svých rodičů mutovaný gen. Přenašeči mutovaného genu jsou klinicky zdraví, mutaci však přenášejí na své potomky. V případě krytí dvou heterozygotních jedinců bude teoreticky 25 % potomků zcela zdravých, 50 % potomků přenašečů a 25 % potomků zdědí od obou rodičů mutovaný gen a budou tedy postiženi tímto onemocněním.
Genetický test dokáže jasně odhalit genotyp zvířete a je vhodným nástrojem chovatelů k zamezení neúmyslného množení postižených štěňat.
Polyneuropatie LPN2 u leonbergerů
Polyneuropatie se vyznačuje netraumatickým postižením periferních nervů. Dědičná varianta tohoto onemocnění je závažná, chronická a progresivní. Klinické příznaky, které se projevují již v mladém věku, jsou typicky závažnější a rychleji progredují. Zahrnují abnormality chůze, svalovou atrofii zejména pánevních končetin a celkovou slabost. Časté je též pískání či chrčení při nádechu (v důsledku paralýzy hrtanu) a dušnost.
U leonbergerů je onemocnění způsobeno mutací c.1107_1108delAG v genu GJA9, který kóduje alfa9 podjednotku gap junction, zajišťujícího buněčné spojení. Mutace vede k posunu čtecího rámce, předčasnému zařazení stop kodonu a ke zkrácení výsledného proteinu téměř na polovinu.
Dědičnost této mutace je autozomálně neúplně dominantní. To znamená, že k projevení příznaků onemocnění stačí jedna kopie mutovaného genu zděděná od jednoho z rodičů. Avšak postižený homozygot se bude od heterozygota lišit v závažnosti projevů. Genetický test dokáže jasně odhalit genotyp zvířete a je vhodným nástrojem chovatelů k zamezení neúmyslného množení štěňat s tímto onemocněním.
Leukoencephalomyelopatie (Lemp) u leonbergerů
Leukoencefalomyelopatie (LEMP) je neurodegenerativní onemocnění mozku a míchy, které je způsobeno selháním buněčné imunity. V důsledku demyelinizace se postižení psi obtížně pohybují, jejich chůze je ataktická a chybí propriorecepce. Onemocnění se projevuje již u mladých psů.
Tento stav je u leonbergerů způsoben missense mutací c.538G>C v genu pro fosfolipázu NAPEPLD.
Mutace je děděna autozomálně recesivním způsobem. To znamená, že se nemoc rozvine pouze u jedinců, kteří zdědí od obou svých rodičů mutovaný gen. Přenašeči mutovaného genu jsou klinicky zdraví, mutaci však přenášejí na své potomky. V případě krytí dvou heterozygotních jedinců bude teoreticky 25 % potomků zcela zdravých, 50 % potomků přenašečů a 25 % potomků zdědí od obou rodičů mutovaný gen a budou tedy postiženi tímto onemocněním.
Genetický test dokáže jasně odhalit genotyp zvířete a je vhodným nástrojem chovatelů k zamezení neúmyslného množení postižených štěňat.
Paralýza hrtanu spojená s polyneuropatií (LPPN3)
Paralýza hrtanu spojená s polyneuropatií (LPPN, Laryngeal Paralysis and Polyneuropathy) je onemocnění způsobující potíže s dýcháním a polykáním, zvýšené riziko vzniku respirační pneumonie a zhoršenou fyzickou výkonnost a koordinaci pohybů při chůzi. U postižených psů je nápadný pískavý až chraplavý zvukový fenomén, tzv. stridor a změna hlasu. Problémy s dýcháním vznikají v důsledku atrofie vnitřních hrtanových svalů s následným omezením pohybu hrtanových chrupavek, které během dýchání řídí proudění vzduchu do a z průdušnice.
Onemocnění postihuje nejčastěji starší psy velkých a obřích plemen. U labradorských retrívrů, leonbergerů a svatobernardských psů se však příznaky onemocnění začínají projevovat dříve, a to v důsledku missense mutace v genu CNTNAP1. Věk nástupu je mezi těmito plemeny variabilní, např. postižení homozygoti labradorských retrívrů vykazují známky paralýzy hrtanu v průměru od 4 let věku.
CNTNAP1 kóduje protein zodpovědný za organizaci myelinizovaných axonů. V důsledku mutace (c.2810G> A; p.Gly937Glu) dochází k nedostatečné myelinizaci nervových vláken a k jejich degeneraci.
Způsob dědičnosti tohoto onemocnění je autozomálně recesivní. To znamená, že se projeví pouze u jedince, který zdědil mutovanou alelu od obou svých rodičů (recesivní homozygot). Heterozygot je jedinec, který získal mutovanou alelu pouze od jednoho ze svých rodičů, nevykazuje žádné příznaky a je klinicky zdravý. Mutovanou alelu však může přenášet na své potomstvo. V případě krytí dvou heterozygotních jedinců bude teoreticky 25 % potomků zcela zdravých, 50 % potomků přenašečů a 25 % zdědí od obou rodičů mutovanou alelu a budou tedy postiženi LPPN.