Leonberger
Úvodní stránka
Česky
English

Očkování psů

V současné době se psi vakcinují proti těmto infekčním chorobám:

  • vzteklina,
  • psinka,
  • parvoviróza,
  • infekční hepatitida,
  • leptospiróza,
  • infekční kašel (synonyma: inf. tracheobronchitis, inf. laryngotracheitis, psincový kašel, infekční kašel),
  • lymeská choroba (synonyma: borelioza, lymská borelióza),
  • koronaviróza,
  • tetanus.

Jediné povinné očkování v České republice je očkování proti vzteklině. Je povinné pro psy starší 6 měsíců a je povinnost každoroční revakcinace, bez ohledu na typ vakcíny.

Očkování proti ostatním chorobám není ze zákona povinné, v některých případech jde však o choroby smrtelné, takže vakcinace proti nim je z etického hlediska nezbytná.

Jedná se o obzvláště nebezpečné choroby : psinka, parvoviróza a infekční hepatitida. Leptospiróza je rovněž onemocnění velmi vážné, navíc vakcinace proti němu stimuluje větší odpověď' organismu na ostatní složky očkovací látky. Také tetanus má ve většině případů smrtelný průběh, je to však onemocnění velmi vzácné - na rozdíl od ostatních jmenovaných infekcí. Zvýšené riziko představuje pro psy, kteří jsou ve styku s koňmi (respektive jejich trusem), pro pracovní psy, ohroženi jsou i psi s hlubokými bodnými ranami a při výměně zubů, hlavně objeví-li se zčervenání některého z mléčných zubů.

Lymeská borelióza je onemocnění probíhající chronicky s nespecifickými příznaky, takže často uniká pozornosti. Tato nemoc je přenášena klíšťaty, proto je prevence před napadením těmito parazity tak důležitá.

Psincový kašel je onemocnění úporné, někdy trvá 3 - 4 týdny, projevuje se většinou dávivým kašlem. Vakcinace proti němu je zvláště důležitá u psů chovaných pohromadě ve velkých skupinách.

Koronaviróza je střevní onemocnění, které ohrožuje zejména štěňata a mladé psy, má velký význam zejména jako komplikující faktor u parvovirózy. Většinou je sdružována s vakcinací proti parvoviróze.

Vakcinační schéma

Dnes se většinou používají vakcíny kombinované, takže jednou aplikací je poskytnuta ochrana proti více nemocem.

První aplikace se v chovech se zvýšeným rizikem infekce aplikuje ve věku 6 - 7 týdnů stáří štěněte. Vakcinuje se proti parvoviróze, nejčastěji v kombinaci s psinkou a koronavirózou. Nezbytná revakcinace se provádí s odstupem 2 - 3 týdnů po první vakcinaci, čili v 8 - 9 týdnu věku štěněte. První aplikace v chovech s dobrou nákazovou situací se aplikuje v 8 - 9 týdnu věku štěněte. Vakcinuje se proti parvoviróze, psince, hepatitidě a parainfluenze, další v kombinaci můžou být koronaviróza a leptospiróza, Nutné je provést revakcinaci po třetím měsíci věku štěněte.

Tento postup je nezbytný, protože teprve ve věku 3 měsíců je štěně schopno takové produkce protilátek, které Je ochrání do dalšího očkování. Navíc je třeba vždy revakcinovat (tj. aplikovat nejméně 2 vakcíny v rozmezí 2 - 4 týdnů). Jedna aplikace ve 3 měsících věku štěněte by dostatečnou imunitu neposkytla. Vakcinujeme-II i staršího jedince poprvé, je.třeba aplikaci ve zmiňovaném čase 2 - 4 týdnů zopakovat. Od 8 týdnů věku lze začít s vakcinací proti psincovému kašli (parainfluenze). Dále je možno vakcinovat proti lymské borelióze a tetanu - obě tyto choroby je nutno v prvním roce podání revakcinovat za 2 - 4 týdny.

Všechna očkování se pravidelně po roce opakují, výjimkou je první rok života štěněte, kdy revakcinaci dostane již k prvním narozeninám, tedy přibližně o 3 měsíce dříve než podle uvedeného pravidla.

Doporučená vakcinace
Ve věku šesti týdnů parvoviróza, psinka, koronaviróza, parainfluenza a hepatitida
Ve věku devíti týdnů parvoviróza, psinka, koronaviróza, hepatitida, leptospiróza, parainfluenza, lymeská borelióza
Ve věku po dvanáctém týdnu parvoviróza, psinka, koronaviróza, hepatitida, leptospiróza, parainfluenza, lymeská borelióza vzteklina a tetanus (v exponovaných chovech)
Ve věku po osmnáctém týdnu (v exponovaných chovech) parvoviróza, psinka, koronaviróza, hepatitida, leptospiróza, parainfluenza, tetanus

Vakcinovat lze pouze zdravá zvířata, feny by se neměly hárat. Vakcinace březích samic není pří1iš vhodná, rozumnější je naočkovat fenu před krytím.

Každá vakcinace může u některých pacientů vyvolat vedlejší reakci, počínaje svěděním a malým zduřením v místě vpichu až po celotělové svědění, může způsobit kopřivku a otoky očních víček. Může se rovněž vyskytnout i zvýšená teplota, přechodné nechutenství a apatie. Tyto reakce jsou velmi řídké, vesměs nejsou nebezpečné a většinou nevyžadují žádný zásah. Při jejich výskytu je samozřejmě možné poradit se s veterinářem.

Z těchto důvodů se také doporučuje 14 dní po vakcinaci nevystavovat zvíře žádné zátěži (u pracovních psů omezit práci i výcvik) a nekoupat kvůli zamezení prochladnutí.

Na závěr je třeba zdůraznit, že každý jedinec reaguje individuálně a veterinární lékař musí k této skutečnosti přihlédnout, proto může výše popsané schéma i výrazně pozměnit. Dále je třeba vědět, že očkování chrání pouze proti vyjmenovaným chorobám a není univerzální zárukou zdraví, stejně jako nezabrání například rozvoji některých bakteriálních infekcí. Přesto je pravidelná vakcinace velmi důležitá a jen díky ní jsou některé psí epidemie, jako například epidemie psinky koncem osmdesátých let a epidemie parvovirózy v sedmdesátých letech, dnes snad již minulostí.

Copyright © 2017 KCHL